Nesnášenlivost kritiky aneb "Vsugerovaná dokonalost"

Představte si umělce, který něco vytvořil. Na své dokonané dílo je pyšný, neváhá se jím chlubit, vyprávět o něm, básnit o něm všem lidem, propagovat jej ... A odevšad se na dotyčného umělce snáší chvála. On je spokojen, ego je pohlazeno, všechno v pořádku. Avšak pak přijde někdo, komu se dílo nelíbí, nebo k němu má určité výhrady, připomínky, má nápady, jak dílo vylepšit. Zkrátka cokoliv, co by se týkalo díla v jiném smyslu slova, než by byla pochvala. A umělec začne být podrážděný. Jelikož on je ten, kterému, byť jen jediné kritické slovo, vadí. Nedokáže totiž přijímat nic jiného, než pochvaly - proč taky, jen to ho dělá veselým, plným radosti, při kritice by se musel zamyslet.

Categories: (S)myšlenky, dokonalost, kritika, úvaha